Peníze na své živobytí bychom si měli vždy v první řadě vydělat. A teprve ve chvíli, kdy by to definitivně nebylo možné a současně by to bylo na škodu, by měly přijít na pořad dne i půjčky. A to z docela logických důvodů.

1. Když si peníze vyděláme, jsou jenom naše. A když je pak utrácíme, měníme jeden typ svého jmění za jiný, takže se tím nedostáváme do dalšího mínusu, které se později může stát problémem.
2. Když žijeme jenom ze svého výdělku, nikdo nám nemá právo mluvit do toho, co si za peníze, které máme ve svém držení, koupíme. Jsou to naše peníze a je to tedy naše věc. Ne jako u půjček, kde se jejich poskytovatelé mnohdy rozhodují o omezení možnosti využití jejich půjček.
3. Peníze, které si vyděláme, fakticky máme. A to, co si za ně pořizujeme, není později dražší kvůli nějakým těm úrokům, jež jsou charakteristické pro půjčky.
4. A když žijeme za své, jsme sami svými pány. Nejsme v područí toho, kdo nám půjčil a jehož pravidla hry musíme akceptovat.

Určitě je tedy lepší žít za svoje. Na počátku díky tomu, že se nemusíme pomalu plazit po kolenou před úředníky bankovních domů, na nichž závisí schvalování půjček, později proto, že si nemusíme hlídat splátky a starat se, abychom na splácení měli a vyhnuli se tak potížím. Ke kterým by mohlo lehce dojít. Měli bychom si tedy vždy, když o půjčce uvažujeme, položit otázku, zda spíše dosáhnu na hypotéku od nebankovní společnosti nebo na nějakou bankovní půjčku. A poté bychom se měli postarat o splnění podmínek, abychom dostali peníze k dispozici.

A když pak půjčku dostaneme, může začít v případě dobré volby náš nový, spokojenější život. Během kterého bychom ale v žádném případě neměli usnout na vavřínech. Protože v případě půjčky nežijeme za své. A měli bychom mít na zřeteli, že se majitel o své peníze dříve či později přihlásí. A když je utratíme a nebude z čeho splácet, bude zle.

Peníze na své živobytí bychom si měli vždy v první řadě vydělat. A teprve ve chvíli, kdy by to definitivně nebylo možné a současně by to bylo na škodu, by měly přijít na pořad dne i půjčky. A to z docela logických důvodů.

1. Když si peníze vyděláme, jsou jenom naše. A když je pak utrácíme, měníme jeden typ svého jmění za jiný, takže se tím nedostáváme do dalšího mínusu, které se později může stát problémem.
2. Když žijeme jenom ze svého výdělku, nikdo nám nemá právo mluvit do toho, co si za peníze, které máme ve svém držení, koupíme. Jsou to naše peníze a je to tedy naše věc. Ne jako u půjček, kde se jejich poskytovatelé mnohdy rozhodují o omezení možnosti využití jejich půjček.
3. Peníze, které si vyděláme, fakticky máme. A to, co si za ně pořizujeme, není později dražší kvůli nějakým těm úrokům, jež jsou charakteristické pro půjčky.
4. A když žijeme za své, jsme sami svými pány. Nejsme v područí toho, kdo nám půjčil a jehož pravidla hry musíme akceptovat.

Určitě je tedy lepší žít za svoje. Na počátku díky tomu, že se nemusíme pomalu plazit po kolenou před úředníky bankovních domů, na nichž závisí schvalování půjček, později proto, že si nemusíme hlídat splátky a starat se, abychom na splácení měli a vyhnuli se tak potížím. Ke kterým by mohlo lehce dojít. Měli bychom si tedy vždy, když o půjčce uvažujeme, položit otázku, zda spíše dosáhnu na hypotéku od nebankovní společnosti nebo na nějakou bankovní půjčku. A poté bychom se měli postarat o splnění podmínek, abychom dostali peníze k dispozici.

A když pak půjčku dostaneme, může začít v případě dobré volby náš nový, spokojenější život. Během kterého bychom ale v žádném případě neměli usnout na vavřínech. Protože v případě půjčky nežijeme za své. A měli bychom mít na zřeteli, že se majitel o své peníze dříve či později přihlásí. A když je utratíme a nebude z čeho splácet, bude zle.