Krása, bolest, tanec

Tento druh tance se vyvíjel již v období šestnáctého století v Itálii, kde také dostal své jméno. Nádhera na divadelní scéně s sebou ovšem nese i značné úsilí. Neskutečně velké úsilí. Takové, jaké si málokdo z „obyčejných lidí“ dokáže představit. V tomto článku si odhalíme, jak těžká je to dřina. Jelikož baletky obecně snáší poměrně větší tlak než jejich mužské protějšky, bude se tento článek zabývat právě jimi.

baletka se závojem

Začneme u raného dětství. Primabaleríny obvykle začínají s tancem kolem svých pěti let. To je velmi brzo. V baletních sálech tráví několik desítek hodin týdně na úkor času stráveného s kamarády či studiem. V opačném případě jsou vychovány k perfekcionismu, takže si na známkách ve škole opravdu potrpí a snaží se o to nejlepší hodnocení, jaké může být.

K perfekcionismu se také váže touha po dokonalém těle. Je velmi tenká hranice mezi tím „být zdravá a mít pozitivní vztah k jídlu“ a „být jídlem naprosto posedlá“. V těchto případech tanečnice propadají různým poruchám příjmu potravy, jako jsou například anorexie či bulimie. Výzkumy ukazují, že nejméně každá třetí tanečnice nemá k jídlu zdravý vztah.

Při samotných trénincích se musí potýkat s neskutečnou bolestí. Pomineme-li extrémní ohebnost, která je u nich vyžadována, a zaměříme-li se na jejich chodidla, ihned pochopíme, co máme na mysli. Pro baletky jsou charakteristické špičky. Pokud nevíte, o co jde, špičky jsou speciální obuv s dřevěným vyztužením vepředu. Na těchto hrůzách musí baletky odtančit a odtrpět celé představení.
malá baletka

Dle našich poznatků o neurologii už víme, že tanečnice jsou schopny ignorovat bolest vystřelující jim do páteře při stání na špičkách, a tak zabránit doputování signálu do mozku. Je to až k nevíře, ale je to tak.

Během jednoho dvouhodinového tréninku může žena spálit až osm set kilokalorií. To je energetická hodnota dvou hlavních jídel dítěte či jednoho opravdu pořádného pokrmu pro dospělého.

Balet je pro lidské tělo tak náročný, že málokterá primabalerína ukončí kariéru později než ve třiceti pěti letech. Tělo si pak uchová následky tohoto teroru, který ale stále zůstává pro diváky tak fascinující a nádherný.