Když jsem konečně čekala své první dítě, o které jsme se s přítelem snažili tři a půl roku, tak jsem byla opravdu štěstím bez sebe. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit, že jsem konečně těhotná. Taky se vám musím přiznat s tím, co jsem ani příteli neřekla. Já jsem se totiž říkala, že pokud do půl roku neotěhotním, že se s přítelem rozejdu, protože to opravdu nemá smysl. Protože navíc i můj přítel byl z toho velice nešťastný, že nemohu otěhotnět, zatímco já jsem skoro denně plakala do polštáře, když můj přítel spal. Takže jsem si řekla, že by bylo pro oba dva z nás nejlepší, kdybychom se rozešli a už se nestarali o to, jestli otěhotním anebo ne.
Jenomže jsem otěhotněla asi tři měsíce po tom, co jsem si to vymyslela. Byla jsem opravdu v sedmém nebi. A můj přítel samozřejmě také. Ani jsme nevěděli, co budeme dělat, až se nám dítě narodí. Oba dva jsme si mysleli, že nemáme v osudu to, že bychom byli rodiči. A opravdu jsme byli velice překvapení, když se nám devět měsíců potom narodil opravdu krásný syn. Můj přítel chtěl pro syna opravdu to nejlepší, takže ihned začal budovat hřiště, i když syn nebyl ještě malinký. A přítele chtěl houpačku pro dvě děti, protože plánoval, že ještě budeme mít druhé dítě. A světe div se, ale asi tři roky po svém prvním dítěti jsem otěhotněla podruhé.
Byla jsem opravdu šťastná a vůbec jsem tomu nemohla věřit, že během čtyř let budeme mít dvě děti, aniž jsem předtím skoro nemohla vůbec otěhotnět. Takže nyní už máme na zahradě houpačku pro dvě děti Detskahriste.cz a k tomu opravdu krásný dětský domeček a prolézačky a také dvě klouzačky. Já jsem opravdu nadšená, že můj syn bude mít malého bratra. Řekla jsem si, že tohle je určitě osud, když mám dvě malé děti. A je opravdu takové štěstí, které jsem si vždycky přála. Nakonec to možná ještě dopadne tak, že budeme mít ještě dceru. Protože si říkám, že do třetice dobrého. Uvidíme, co všechno osud nám přinese.
